Letošní podzim vyrazil český záhadolog Walter Pavliš na největší jachtě vyrobené v České republice do vod kolem Sardínie a Korsiky, potápět se k vrakům letadel a lodí z II. světové války.

„Na Sardinii jsme se dopravili částečně letecky a částečně autem, protože do letadla bychom nedostali naše potápěčské vybavení. Na výpravu nás totiž vyrazilo 12 a výbava každého potápěče vážila kolem 30 kilogramů. V letadle se navíc nesmí převážet tlakové lahve kvůli riziku výbuchu. Takže půlka z nás vyrazila autem i s vybavením, druhá letěla. Ze Sardinie už jsme pokračovali na největší české plachetnici - Panta Rei,“ říká Walter Pavliš. Plachetnice je špičkou mezi českými plachetnicemi, měří více než jednadvacet a půl metru a její přední stěžeň je vysoký jako sedmipatrový dům. Na ní jsme obepluli severovýchodní stranu Sardinie až k jižnímu konci Korsiky, a pak zpět,“ říká Walter Pavliš.

Dvanáctičlenná výprava původně plánovala, že se potopí k šesti vrakům. „Existuje databáze všech nalezených vraků po celém světě, my jsme si vybrali ty, které pro nás byly vhodné. Tedy leží v hloubce do 40 metrů a jsou něčím zajímavé. Buď jsou dobře zachovalé, nebo je těžké je objevit,“ popisuje Pavliš. Mezi vybranými objekty byl například vrak italské lodi, která převážela do Afriky víno a dynamit. V průběhu druhé světové války ji torpédovala britská ponorka Safari. Oblíbenou kratochvílí potápěčů je vína z vraku lovit a vypít. Část vraku s dynamitem nechala italská vláda kvůli nebezpečí výbuchu zabetonovat. „Tuto loď jsme při této výpravě bohužel nenašli, protože nás zradil sonar. Bez něj je hledání objektů na mořském dně mnohem složitější, museli jsme použít měření postaru - podle souřadnic,“ vysvětluje Walter Pavliš.

Namísto šesti vraků tak expedice prozkoumala pouze tři. Například vrak letadla, které havarovalo v 70. letech, když převáželo krasobruslařský tým z olympiády ve francouzském Grenoble, dvoumotorovému letadlu se naštěstí podařilo přistát do moře a havárie se tak obešla bez následků na životech.

Potápěči si tak užili ponor jak do vraku lodi, tak i letadla, který má svá specifika. „Do letadla se hůř vstupuje, jsou tam menší otvory a prostory k prozkoumání – kokpit, případně bombardovací část. Letadla bývají také více poškozena kvůli své hliníkové konstrukci. Lodě vydrží více, jsou z oceli. A jsou vizuálně zajímavější,“ vysvětluje Pavliš.

Pobřeží Sardínie a Korsiky je pro potápěče zajímavá lokalita, ale hned další krásnou lokalitou je Rudé moře, kde je vraků opravdu velké množství a to nejenom těch historických. Leží zde například Salam Express, trajekt, který se potopil před 19 lety. Převážel poutníky z Mekky do Egypta a na cestě narazil v plné rychlosti na korálový útes. Podle oficiálních údajů na něm tehdy cestovalo 650 osob, katastrofu přežilo jen 180 z nich. Svědkové však tvrdí, že na trajektu bylo až dvojnásobné množství pasažérů, tragédii tedy zřejmě nepřežilo téměř 1600 osob. Loď vezla automobily, spousty darů, kvůli nimž se mnozí cestující nedostali ven z kajut. Mnozí z těch, kteří se trajekt opustili včas, zase plavalo ke světlům, které viděli. Spletli si ale světla přístavu s majákem a tak se řada z nich roztříštila o skaliska. „Tento vrak, který i po letech vypadá, jakoby se tragédie stala včera, je pietním místem, podle toho by se měli potápěči chovat, ne vždy tomu však je. Obecně platí, že každý, kdo se touží potopit a prohlédnout si vrak zvenku, musí mít potápěčský výcvik Advance Diver, za sebou minimálně dvacet ponorů a také zkušeného průvodce. Bohužel je až neuvěřitelné, jací začátečníci se občas k vrakům potápějí, i když je to nesmírně nebezpečné. Do vraků by se měl odvážit jen opravdu zkušený potápěč, který se řídí řadou bezpečnostních opatření. Toto potápění patří k vysoce nebezpečným, na člověka se může sesunout stěna, zavalit nábytek, nebo se může zamotat to sítí a lan, kterými bývají vraky opředeny. Pohled na potápěče, kteří v sítích uvázli a došel jim vzduch, nepatří rozhodně k nepříjemnějším,“ podotýká Pavliš.

Záhadologovi, který se obvykle při svých výpravách nespokojí jenom s legendami a pátrá po rozuzlení tajemství, stačily v  tomto případě příběhy, které jsou s jednotlivými vraky spojeny. „I tady by se ale dalo najít dost otázek. U vraků letadel se například někdy marně pátrá, kdo letadlo pilotoval, případě, proč havaroval,“ dodává Pavliš.