Specifika dopravy hornaté zemičky Centrální Asie: Internetovy prohlizec podporuje internetove stranky

AUTOBUSY, MARŠRÚTKY:
Klasických autobusů v Kyrgyzstánu příliš nejezdí, silnice jsou špatné a počty přepravovaných osob malé. Autobusy jezdí v podstatě jen na severu na trase Biškek-Issyk Kul-Karakol, kde jsme s ním kus jeli, ale často staví a je to velmi pomalé. Jsou to zpravidla staré vozy Ikarus, jízdné je levné.

Většinu území pokrývá maršrútková doprava stejně jak jinde (nejen) v Asii. Maršrútky jsou dodávky v autobusové úpravě, zpravidla staré německé Mercedesy či Transity pro cca 15 lidí, jsou rychlé a flexibilní. Jezdí buď tak, že se čeká než se naplní, a pak vyrazí, nebo jezdí podle jakéhosi řádu a lidi nastupují a vystupují na mávnutí. Hlavní zastávky jsou u nádraží nebo bazarů, ale mávnout či vystoupit si lze kdekoli. Ceny jsou stále rozumné, 150% autobusů.

TAXI, SDÍLENÁ TAXI, SDÍLENÁ (SBĚRNÁ) AUTA, AUTOSTOP:
V méně obydlených částech země maršrútky nejezdí příliš často nebo vůbec, tam pak fungují sdílené taxi, posléze spíše sdílená auta (někde je to jediná možnost dopravy). Taxi si lze pronajmout jen pro sebe, jak jsme na to zvyklí od nás, cena celého auta bývá 200% ceny autobusu krát 4 osoby, což se tedy vyplatí, když jsou 4 osoby nebo na krátké vzdálenosti. Ve dvou už to vychází dosti draze, ale občas nic jiného nezbyde. Proto taxi fungují i jako sdílené, nasedne se s tím, že se čeká na další cestující nebo se další nabírají cestou, aby byla cena výhodnější.
Stejně jako sdílená taxi fungují i místní, kdokoli má auto a kamkoli jede (do vedlejšího města nakoupit, někam k příbuzným, atp.), nikdy nejede sám. Zastaví na místě, odkud se jezdí jeho směrem (zpravidla u autobusového nádraží nebo na bazaru), a tam čeká, než se mu auto naplní. Takových aut a taxíků čeká na daném místě plno, ale nejsou si vzájemně konkurenty, jak přijeli, tak se postupně plní a vzájemně si pomáhají shánět pasažéry. Nevím, jak to přesně funguje, ale přijde mi, že kolik tam vždy bývá aut, tak někteří musí čekat celé dny, než se dostanou na řadu.
U každého vozu naneštěstí předpokládají, že je pro 5 osob a to i u třídveřových malých vozů. Jízda ve třech vzadu však nebývá příliš komfortní, popravdě jízda ve třech vzadu jsou v jakémkoli autě na delší vzdálenost muka! Taky to znamená, že řidič čeká na 4 pasažéry, což občas může být dost dlouho. Opět výhoda cestování ve čtyřech, jede se hned. Pokud byste chtěli jet dříve s ne zcela plným autem, musí se za volné místo zaplatit, zpravidla plná cena, výjimečně lze usmlouvat nižší.
Ceny jsou víceméně dané (mezi sdíleným taxi a soukromým autem není rozdíl), chce to samozřejmě trochu smlouvat, protože na cizince občas zkusí na poprvé vyšší, ale když se to dostane na tu danou, tak už níž nejdou v žádném případě. Ceny jsou dle kvality silnic a frekventovanosti, tam kde jsou silnice dobré a jezdí plno aut i maršrútek, dá se jet sdíleným taxi za cenu o něco vyšší než autobus. Horší je to v místech, kde toho moc nejezdí, veřejná doprava jen jednou dvakrát týdně a cesty jsou děsivé, tam si každý, kdo má auto může diktovat. A diktuje, ceny jsou přemrštěné a natvrdlý Kyrgyzové nesleví, i když by to i tak pro ně bylo výhodné, a když odmítnou, budou sedět dále celé dny v prachu a kopat se do zadku. Ale není s nimi řeč. Vůbec nejhorší je to na trasách k turistickým cílům, kam vede třeba slepá silnice a místní nemá vůbec potřebu tam jet, to jsou ceny nejvyšší.
Nevýhodou sdílených aut je, že vůbec nevíte, s kým pojedete, zda řidič pojede rychle či pomalu, kolikrát bude stavět, jestli jede bezpečně či ne, a zda vůbec umí řídit, jestli to auto vydrží (viz nehody dále), zda třeba (řidič) dost nesmrdí, o špíně v kufru nemluvě, atd. Občas je to velká loterie, třeba i nebezpečná, čas a kvalita jízdy jsou tedy nevyzpytatelné. A ačkoli řidič čeká vždy i několik hodin než vyjede, po naplnění auta jede nejdřív ještě pro benzín (a to i taxikáři všude, když vemou kšeft, tak se nejprv jede pro benzín) a třeba ještě zařídit různě věci po městě a rozloučit se se známými, což může trvat ještě půl hodiny než se vskutku vyrazí. Peklo! Mezi mnoha podivíny a grázlíky jsou ale i zodpovědní a milí řidiči.
Z výše uvedeného je jasné, že autostop zdarma vlastně nefunguje. Nicméně nám se dvakrát podařilo stopnout lidi, co nás vzali zadarmo, ale to je spíše výjimka, to dělají lidé pohostinní, které se podaří stopnout mimo města, frekventované trasy a hlavně nástupní místa. Jinak většinou mávnutí na auto znamená, že chcete jet sdíleně za peníze.
Lze si najmout i auto s řidičem na víc dní, to se pak řidiči platí i strava a bydlení. Doprava lze také sehnat přes cestovky (viz např. CBT), ale ty si účtují vyšší ceny než se dá sehnat samo na ulici, někteří xnásobně. Cestovky mají ceny předražené, ale zas seženou odvoz až do finální destinace a vše načasují, čímž jde ušetřit dost času, vozy také bývají spíše ty luxusnější.
Vzdálenosti nejsou v Kyrgyzstánu zas až nějak velké a silnice spíše nekvalitní, proto se nejezdí v noci (leda jen Biškek - Oš). Pokud se jedou delší přejezdy, i sdílená taxi a vozy staví na pravidelné zastávky (po 3-4h) na wc a jídlo v jídelnách stejně jako autobusy a maršrútky. Zastávky nejsou úplně krátké, regulérní jídlo v zájezdní jídelně, ale alespoň si řidič trochu odpočine, neusíná a je (snad) ve střehu.
Auto pro sebe bez řidiče prakticky nelze půjčit, půjčovny jsou v Kyrgyzstánu takřka neznámé, papírování přespříliš složité. Občas byly k vidění vlastní auta cizinců z Ruska či Evropy, ale chce to mít kvalitní (terénní) vůz, náhradní díly a peníze a trpělivost na policejní kontroly.

SILNICE, NEHODY, ŘIDIČI, ZVYKY:
Silnice na severu podél kazachstánské hranice (Biškek-Karakol) a spojnice Biškek-Oš jsou kvalitní asfaltky, kde se dá rychle frčet. Silnice z Oše na jih byla právě (léto 2009) v rekonstrukci též na asfaltovou, ale jinak je jako většina všech silnic v Kyrgyzstánu prašná, rozbitá, plná děr a sesuvů, jezdí se tudíž dost pomalu, dost to drncá a řidič neustále točí volantem. Auta nejsou v Kyrgyzstánu žádní mladíci, zpravidla vysloužilé vozy z Německa - staré Mercedesy a Audiny, a ne moc udržované či v různém stavu místní Volhy, Žiguly, Lady a Gazici. To v kombinaci se stavem silnic a horami všude znamená, že každou chvíli je vidět rozbité a na silnici improvizovaně opravované auto, tolik jsem jich fakt nikde neviděl, snad každých 50km! Provoz není moc hustý, ale nehod je vskutku dost, jen nás potkalo jedno píchlé kolo (a řidič neměl náhradu) a jeden urvaný závěs kola (uprostřed pustých hor). Naštěstí jsou všichni zvyklí a pomáhají si, a když někdo stojí s nehodou na silnici, všichni u něj starostlivě staví. Tak jsme na oplátku stavili cestou k Song kolu :-) Doprava v horách je tedy velmi dobrodružná a její rychlost zcela nejistá.
Pokud auto vskutku není ve vážném stavu a nešetří ho, tak řidiči jedou rychlostí maximální, kterou podmínky zrovna dovolí, občas velmi zběsile a nebezpečně (jednou jsme málem smykem vylétli ze silnice do škarpy při uhýbání kamionu). Předpisy příliš nedodržují, zkrátka jedou naplno kudy a jak to jde. Ve městech ve více pruzích než je nalajnováno, mimo se předjíždějí, kde je napadne a velmi těsně míjí dobytek i lidi na vozovce. Za tmy někdy nesvítí a jejich řidičské schopnosti jsou občas na pováženou. Jízda po Kyrgyzstánu proto vyžaduje velkou opatrnost, naštěstí mimo města není moc provoz.
A ať se jede v Moskviči, Volze nebo Mercedesu, tak když se jede z kopce, tak zásadně s vypnutým motorem, ať se šetří benzín. Občas se auto rozjede ale dosti rychle a nastává problém, když jsou v cestě velké díry nebo lidi a nechce se příliš brzdit!
Vtipná je situace s pásy, je povinné, aby řidič a spolujezdec byli připoutáni, ale Kyrgyzové se zásadně nepoutají. Nicméně se bojí policajtů, a když jsou někde kontrolní stanoviště či náhodná hlídka, tak se rychle poutají, po projetí se zas hned nelogicky odpoutávají. Plno aut nemá pásy funkční, jen tam visí bez zapínacího mechanismu, to si pak volné konce strkají za podpaží, přisedávají pod stehno či jinde zastrkují, což pokud se jede vpředu je třeba dělat taktéž :-)
Na hlavních trasách je policejních kontrolních stanovišť pravidelně dost, bývají i náhodné hlídky. Policajti by mohli prudit a chtít úplateček, když uvidí ve voze cizince, my ale jezdili skryti v maršrútkách a při nejrizikovější cestě z Oše do Biškeku jeli s milicionářem, který papalášskými gesty a vysokou čepicí za předním sklem všechny pokusy kontrol eliminoval.

VLAKY, AEROPLÁNY, BICYKLY:
Jediná vnitrostátní trať sloužící osobní dopravě je z Biškeku do Balykchy, jízda po ní je prý velmi pomalá. Železniční trať vede i Jalal Abadem, ale co tam jezdí?!? Vlakem se však dá pohodlně přijet do Kyrgyzstánu po zemi, pěkných pár dní přes Rusko a Kazachstán.
Vnitrostátní leteckou dopravu lze využít například na trasách Biškek-Oš či Biškek-Batken, největším domácím dopravcem je Altyn Air. Z ČR se do Kyrgyzstánu tradičně létá přes Rusko (Moskvu), v poslední době jsou velmi levné Turkish Airways přes Istanbul.
Viděli jsme i plno lidí na kolech, kteří křižovali na těžko Kyrgyzstán, ale vzdálenosti jsou tam obrovské, nadmořské výšky i převýšení značné a několikadenní přejezdy z jednoho města do druhého přes vysoké hory po nekonečných vyprahlých silnicích, kde vůbec nic není jsou jen pro nejotrlejší! K tomu nekvalitní silnice a zběsilí řidiči, žádnou poezii jsem v tom nespatřoval.