Problematika hodnocení cest se týká všech lezců. Klasifikace obtížnosti lezcům přesně značí jak těžkou či lehkou cestu chtějí lézt. Existuje několik druhů hodnocení obtížností horolezeckých cest a to podle typu lezení. V základu rozlišujeme tři typy lezení a to "volné", "technické" a "ledové". Každý z těchto typů má své jedno až dvě vlastní značení obtížnosti, až na lezení "volné", ve kterém existuje několik k různých druhů značení.

 

Dvě z nejvíce používané stupnice jsou dle UIAA (český překlad je přibližně - Mezinárodní svaz horolezeckých asociací) a francouzské stupnice. UIAA používá značení s využitím římských čísel od nejlehčí cesty "I" do nejtěžší "XI", dále ještě pro přesnější určení obtížnosti využívá symboly "-" jako trochu lehčí a "+" jako trochu těžší. Například "V+" je těžší než "V", ale stále trochu lehčí než "VI-". Naproti tomu francouzská klasifikační stupnice využívá číslice od 1 do 9 a místo symbolů plus a mínus za číslo přidává jedno z písmen "a", "b" nebo "c". Kde je obtížnost postupně podle abecedy. Osobně preferuji klasifikaci stanovenou UIAA, u které je dle mého názoru lépe rozpoznatelná náročnost a též je o něco přesnější v rozlišení obtížnosti než francouzská. Samozřejmě jak jsem již řekl existují další druhy klasifikačních stupnic, především podle států ve kterých jsou uplatňovány (například: Ruská, USA,?). Vzhledem k tomu kolik jich je stává se jen zřídka, že lezci někdy přesně neví co vlastně lezou. Není to jenom z důvodu neznalosti některých lezců, ale především, protože na některých skalách ve státech nepatřících do UIAA nebo ve státech které nemají své vlastní klasifikační, bývají aplikovány různé najednou. To způsobuje, že se lezci mohou pouštět do cest, které jsou mimo jejich schopnosti a dochází k ohrožení jejich zdraví. A to myslím, že je největší problém. Obtíž je v tom jak tento problém odstranit, nejlepší by samozřejmě bylo sjednotit všechny typy a udělat jen jednu stupnici, která by platila naprosto všude. To by šlo udělat v členských státech UIAA, kterými jsou téměř všechny země s významnými horolezeckými oblastmi. V těchto zemích by to asociace mohla nařídit, jako vydáním podmínky pro členství. Avšak přepsání všech stupnic, nejenom na skalách atd., ale i ve všech horolezeckých průvodců, knihách a časopisů a to by bylo opravdu velice finančně a časově náročné. Další otázkou také je, jestli členové uposlechnou a sjednotí klasifikaci nebo jestli by třeba úplně nevystoupili ze svazu. Což by bylo velice nežádoucí vzhledem k vzájemně panujícím dobrým vztahům. Další možnou, sice jednodušší avšak myslím méně účinnou variantou řešení problému, by bylo zavedení povinného školení pro lezce. V tomto školení by byli všichni seznámeni jaké typy klasifikačních stupnic existují a na konci by museli úspěšně složit zkoušku. Myslím méně efektivní, protože by zřejmě tuto zkoušku šla složit maximálně polovina lezců a to především profesionálové a někteří nadšení amatéři. Doufám, že jsem vám srozumitelně popsal tento informační systém.